Čekáme miminko! Holčička nebo chlapeček?

Jako by to bylo včera, co jsem psala článek o naší krásné svatbě a už tu sedím, po více jak půl roce, a píši článek o mém těhotenství. Neskutečně ten čas letí a já vám s radostí oznamuji, že začátkem června už budeme tři. Víme už i pohlaví miminka, které vám prozradím na konci tohoto článku :).

Plánování miminka

Miminko jsme plánovali už delší dobu a po svatbě jsme tomu nechali volný průběh. Někdy v květnu jsem si koupila kyselinu listovou, kterou je dobré užívat ještě před otěhotněním a potom i během prvního trimestru. Je totiž důležitá pro správný růst a vývoj miminka. V prvních týdnech je zásadní pro vývoj mozku a míchy a snižuje riziko vzniku vrozených vad (o vitaminech v těhotenství chystám samostatný článek, takže více se dozvíte tam).

Miminko se nám podařilo počít někdy během září. Asi bude nějaká pravda na tom, že je nejlepší na to nemyslet, protože se nám zadařilo zrovna v době, kdy jsme měli spoustu nejen pracovních povinností, a proto jsme to tento měsíc téměř neřešili. Koncem září už jsem měla na těhotenském testu dvě čárky a začali jsme se radovat.

Když jsme počítali, kdy by se nám miminko mělo narodit, pokud bude všechno v pořádku, zjistili jsme, že to vychází na začátek června. Manžel bude mít 5. června třicetiny a termín máme o den dřív. Tak uvidíme, třeba si miminko najde cestu k nám zrovna pátého :).

Moje těhotenství

Pokud bych měla napsat pár řádků o mém dosavadním těhotenství, rozdělila bych to na dvě části. První trimestr byl nekonečný, dlouhý a náročný. Přišlo mi, že dny vůbec neutíkají a já žiju jen od kontroly ke kontrole. Během druhého měsíce se dostavila taková únava, kterou jsem nikdy předtím nezažila. Vstávala jsem ráno neskutečně unavená, během dne vydržela pracovat vždy jen chvilku a pak si zase musela jít odpočinout. Večer jsem usínala klidně v sedm hodin a spala až do rána. Do toho jsem si „užívala“ i ranní nevolnosti, kdy se mi při otevření ledničky udělalo zle a musela jsem běžet na záchod. Nevolnosti ale nebyly naštěstí každodenní, takže se to dalo zvládnout. Strava během celého prvního trimestru byla tedy „výživná“, ale o tom bude také podrobnější samostatný článek. Asi jste si všimli, že jsem nezvládala tvořit ani nové recepty, protože jen pomyšlení na to mi zvedalo žaludek. Tímto se omlouvám i mému manželovi, který měl pravidelně studené večeře, ale chápal to a někdy i něco dobrého připravil on 🙂 .

Na konci prvního trimestru jsme byli na prvním screeningu, tedy prvním velkém ultrazvukovém vyšetření, kam semnou šel i Tom. Bylo to krásné, dojemné a oba jsme si to užili. Výsledky dopadly dobře a my se dokonce dozvěděli i tip na pohlaví. Odcházeli jsme plní emocí, s fotkou našeho miminka a s přesvědčením, že to musíme ještě 4 týdny do Vánoc vydržet, abychom to všem oznámili pod stromečkem. Musím ale říct za nás oba, že o tom nikomu neříct bylo nejtěžší první dva až tři týdny. Na potvrzení těhotenství jsem byla objednaná až v sedmém nebo osmém týdnu, takže jsme ještě neměli jistotu, jestli je všechno tak jak má a miminko tam opravdu je, proto jsme to vydrželi a opravdu nikomu nic neřekli.

Po screeningu mi začalo bříško růst každým dnem, a tak už jsem musela více přemýšlet nad tím, co si obléct, aby těhotenství nebylo vidět a především – aby to bylo pohodlné. Začaly mě totiž všechny kalhoty tlačit a většina oblečení mi byla malá.

Přišly Vánoce a s nimi i druhý trimestr. Hned začátkem druhého trimestru mi bylo už podstatně lépe. Nevolnosti téměř zmizely, únava pomalu odcházela a já se začala cítit zase dobře. Najednou jsem měla pocit, jako bych ani těhotná nebyla.

Na Vánoce jsme si pro celou rodinu připravili rámečky s fotkou z ultrazvuku, zabalily jsme je a čekali pod stromečkem na reakce. Některé byly překvapivé, někteří to tušili, někteří plakali a všichni byli šťastní. Byly to asi nejdojemnější Vánoce, které jsem doposud zažila. Všechny ale zajímala jedna věc, bude to holčička nebo chlapeček?

Tak co tedy čekáme?

Jako asi každá nastávající maminka i já jsem byla nedočkavá a zajímalo mě, jestli čekáme holčičku nebo chlapečka. Oba s manželem jsme si přáli spíše holčičku, ale tak nějak jsme počítali s chlapečkem. Na internetu jsem se dočetla, že se dá pohlaví odhadnout už na prvním screeningu podle směru genitálního pahorku. Otázka byla tedy jasná, co to bude? Pan doktor nám řekl, že si myslí holčičku, ale není to ještě stoprocentní. Odcházeli jsme tedy šťastní, jako rodiče zdravého miminka.

Další kontrola byla o 4 týdny později, kde nám byla holčička opět potvrzena. To byl okamžik, kdy jsme tomu už začínali opravdu věřit. O další 4 týdny později jsme šli na druhý screening, kde to byla i potřetí holčička, a tak už jsme začali nakupovat růžovou výbavičku. Čekáme tedy holčičku!

A mě by zajímalo, sledují mě i nějaké maminky/nastávající maminky? 🙂 Napište mi to dolů do komentáře 🙂 .

 

6 komentářů. Nechte nové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.
You need to agree with the terms to proceed

Menu