Naše moravská svatba

Už je to víc jak měsíc od naší svatby. Není den, kdy bychom si na ni nevzpomněli ať už pomocí fotek, videa nebo společného povídání s Tomem, rodinou a kamarády. Svatbě předcházelo zasnoubení a spousta příprav, které vám přiblížím v následujícím článku. Vše jsme plánovali víc jak rok dopředu, začneme tedy hned prvním impulzem – zasnoubením.

Naše zasnoubení

Když jsem na podzim roku 2017 jezdila pravidelně do Brna na přednášky ohledně výživy, pozval Tom mé rodiče na večeři, kde jim řekl, že by si mě chtěl vzít. Vše proběhlo aniž bych o tom věděla a cokoliv tušila. Tom dostal svolení a vše naplánoval na naši společnou dovolenou v Thajsku. V lednu jsme tedy na dovolenou odletěli a Tom se těšil na 1. února (mé rodiče žádal 1. října a svatbu plánoval na 1. června). Dovolenou jsme si užívali a když přišel den D, celý jsem ho už od ranních hodin prozvracela. Byl to den, kdy jsme se měli přesunout na ostrově Phuket z jedné destinace do druhé. Mně bylo celé dopoledne úplně zle, Tom tedy sbalil oba kufry a já se zvládla pouze přesunout do druhého hotelu. Tom už tušil, že to asi nevyjde, protože viděl, že mi fakt není dobře. Zvládla jsem tedy pouze sprchu a šla jsem do postele, kde jsem spala až do druhého dne.

Byl 2. únor a stále jsem se necítila dobře. Zůstala jsem tedy v posteli, Tom si prošel okolí hotelu a až ve večerních hodinách jsem vylezla z postele, udělalo se mi trošku líp a tak jsme se domluvili, že si půjdeme společně zaplavat do hotelového bazénu, který byl na střeše hotelu. Nádherné prostředí, vše krásně nasvíceno a byli jsme tam sami.

Byli jsme společně v bazéně a v tom se Tom otočil a začal hledat něco v batohu, který měl na lehátku hned u bazénu. Asi by to nějakou holku napadlo, mně ale nic nedocházelo a tak jsem si pomohla otázkou: „co tam hledáš?“ Přišla mi nervózní odpověď: “kapesník!“ :D. Ano, opět mně nic nedošlo a tak sem trpělivě čekala, než ho najde. V tom se otočil, otevřel krabičku a zeptal se, jestli si ho vezmu. Byla jsem překvapená, ale šťastná.

Přípravy

Po návratu z Thajska jsme se dohodli, že svatbu uděláme až v roce 2019, abychom měli na všechno dostatek času. Mohli jsme si vše rozmyslet, protože jsme žádnou konkrétní představu neměli. V okruhu našich přátel jsme byli mezi prvními, takže jsme svateb moc neviděli. Vybrali jsme tedy termín 22.6.2019. Shodou okolností jsem 22.6 měla své bakalářské státnice a o dva roky později, opět 22.6, magisterské státnice. Obě dopadly úspěšně, takže jsem byla ráda, že v tento den bude i naše svatba.

Věděli jsme, že chceme svatbu v kostele. Protože bydlíme ve Zlínském kraji, zvolili jsme krásné poutní místo Velehrad. Místo hostiny jsme měli vybráno taky brzy, vybrali jsme hotel Mlýn, který je asi pět minut pěšky od baziliky, kde jsme měli obřad. Líbilo se nám prostředí, ve kterém byla možnost být venku i vevnitř, podle počasí.

Sepsali jsme tedy seznam hostů, které na svatbě chceme a dostali jsme se na číslo 55. Bratránek Ríša byl ale tou dobou v Americe a psal mi, že bohužel nepřiletí. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat. Nakonec tedy seznam hostů končil číslem 53.

Jako další věc, kterou jsem věděla hned od začátku, bylo jméno mého svědka, tedy v mém případě svědkyně. Byla to moje ségra Kačka, které jsem naše zasnoubení napsala na pohled s otázkou, jestli mi půjde za svědka. Kačka v tu dobu pracovala jako animátorka v Egyptě, takže už asi tušíte, že pohled nikdy nepřišel.

Zhruba rok dopředu jsme vybrali kameramana a fotografa. Svatbu nám fotila Anička a Kuba Fotíme lásku a video máme od šikovného Dušana Emotion video. Musím říct, že jsme vybrali opravdu dobře a s výsledkem jejich práce jsme moc spokojení. Fotky i video máme krásné a proto je ráda doporučím dále.

Zbývalo nám vybrat nějakého Dj, který by svatbu i moderoval. Na doporučení od známých jsem se domluvila s nějakým Radimem, který nám tři měsíce před svatbou hraní zrušil z „rodinných důvodů“. Situace, která nebyla úplně příjemná, protože většina Dj už měla na náš termín obsazeno. Nakonec jsme ale našli, dokonce jsme shodou náhod zjistili, že je to Tomův kamarád a spolužák z výšky. Moderování se ujali svědci, tedy moje ségra a Tomův brácha.

V lednu jsem začala vybírat i svatební šaty, o kterých jsem měla jasnou představu. Chtěla jsem šaty upnuté a hodně zdobené. Se ségrou jsme prošly několik svatebních salonů, vyzkoušela jsem desítky šatů abych nakonec vybrala ty, které jsem měla hned v prvním svatebním studiu. Vybrala jsem šaty ve svatebním studiu Dany Svozílkové ve Zlíně. Salon mohu doporučit, byla jsem tam moc spokojená se šaty i přístupem.

Po šatech jsem vybírala květiny nejen pro mě, ale i pro maminky, svědkyni Kačku a moje čtyři družičky. Nakonec jsem vybrala u Janičky kytku do bytku, která má ve Zlíně krásné květinářství. Několikrát jsem za ní byla osobně, vše jsme společně vymyslely, dala mi spoustu rad a tipů. Kdyby takový milý přístup byl všude, jak by bylo na světě krásně. Když budu v budoucnu potřebovat nějakou kytku, nepůjdu už nikam jinam.

Na jaře jsme začali řešit i svatební oznámení, které nám nakonec dělal Michal. Zvolili jsme zeleno-růžovou kombinaci a do těchto barev jsme později ladili i celou svatbu. Jakmile jsme oznámení dostali a všem poctivě rozdali, uvědomili jsme si, že se svatba už opravdu blíží a začali jsme řešit detaily jako jsou dezerty, výzdoba sálu, venkovních prostor, kostela, šaty pro družičky a další maličkosti.

Den před svatbou

V pátek, den před svatbou, přijely moje nejlepší kamarádky – družičky, které mi pomáhaly vše nachystat. Nejprve jsme jely pro šaty, květiny a dezerty, vše jsme přivezly na místo a začaly vše zdobit. Pomáhala mi i ségra a naši, každý se něčeho ujal. Tom učí na Univerzitě Tomáše Bati, a ještě na čtvrtou hodinu odpolední měl vypsanou zkoušku. Jel tedy do Zlína a cestou ze zkoušky přivezl dort. Vše jsme nachystali a jeli domů, vyspat se na náš den D.

 Den D

 Jelikož jsme měli doma i Tomovi rodiče, bráchu a jeho přítelkyni, spali jsme s Tomem společně v jedné místnosti. Ráno jsme se probudili už před pátou hodinou, ani jeden jsme už nemohli spát. Šli jsme tedy nazdobit auta a Tom mě zavezl ke kadeřnici a kosmetičce. Tam zamnou přijela jedna z družiček – Barča, daly jsme si během česání kafe, poté se přesunuly na líčení a jeli domů. Cestou jsme ještě na vlakovém nádraží vyzvedly kamarádku Páju, která přijela z Prahy.

Asi nikoho nepřekvapí, když napíšu, že jsem už týden před svatbou několikrát denně sledovala počasí. Hlásili déšť – sluníčko – polojasno – bouřky. Každý den úplně jiná předpověď. Ve čtvrtek a pátek už se ale předpověď sjednotila a hlásili krásných 23 stupňů – polojasno. Tak počasí by bylo, myslela jsem si. Ale během naší ranní cesty, kdy jsem byla už učesaná a nalíčená, začalo pršet. Pocit, který nikomu nepřeji. Fotografové i kameraman čekali u nás doma, měli jsme připravené všechno venku v zahradě, kde se měl první obléct Tom a potom já. Když jsem viděla ten déšť, nevěděla jsem, jak to všechno najednou udělat jinak, protože pršet přeci nemělo.

Když jsme přijely k nám domů, čekaly na mě už všechny čtyři družičky. Pršet naštěstí přestalo, takže se šel v rychlosti obléct Tom a potom já. Vše jsme dělali tak, abychom se s Tomem neviděli. Chtěli jsme se potkat až v kostele před oltářem. Holky mi tedy pomohly se obléct, připevnily jsme závoj a mohly vyrazit ke kostelu. Postupně tedy všichni odjeli a já s rodiči a ségrou jela naposled.

Hosté se začali sjíždět před kostelem a já nervózně čekala v autě. Když jsem tam seděla, viděla jsem rodinu a kamarády z dálky přicházet. Najednou jsem uviděla i bratránka z Ameriky, který mi tvrdil, že nepřijede. Když jsem ho tam uviděla projít, měla jsem poprvé slzy v očích. Čas běžel rychle, takže pro mě přišel taťka (až byli všichni v kostele), takže většina hostů mě vidělo až když jsme šli k oltáři. Celý obřad se zpozdil, takže jsem čekala před kostelem s taťkou a fotografkou Aničkou a nemohli jsme se dočkat hudby, na kterou jsme měli vyjít. Byli jsme oba dva nervózní a několikrát jsme měli slzy v očích. Nakonec jsme se dočkali, uličku jsme zvládli projít bez většího vodopádu slz a vše mohlo začít.

Celý obřad jsem si moc užila, měli jsme s Tomem každý i čtení, bylo to moc hezké. Měli jsme moc příjemného pana faráře, který udělal dojem i na ty, kteří do kostela běžně nechodí. Řekli jsme si tedy ano, řekli si vzájemně svatební slib, vyměnili prstýnky, dali první novomanželskou pusu a během chvilky už jsme vycházeli špalírem z kostela.

Všichni jsme se přesunuli na místo hostiny, kde jsme si poslechli krásné proslovy mého dědy a Tomového svědka. Bylo vidět, že ze všech opadla nervozita a už si svatební den užívají všichni J). K jídlu jsme měli slepičí vývar i panenku s bramborami a pepřovou omáčkou. Po obědě jsme se přesunuli ven, kde přijela cimbálová muzika, sedělo se a všichni se bavili. V této době jsme měli v plánu jít se fotit, bohužel začalo strašně pršet. Když se kamarád podíval na radar a viděla jsem ten velký mrak, chtělo se mi brečet. Další asi tři hodiny pršelo. Naštěstí byli všichni na terase, což byla naše velká záchrana. Nakonec si dost lidí déšť i pochvalovalo, byli rádi, že je příjemný vzduch. Během deště jsme nakrájeli svatební dort, hosté vyplnili svatební dotazníky a po páté hodině pršet přestalo. Jeli jsme se tedy s Tomem fotit, i když bylo všude mokro, bláto a moje představa o fotkách při západu slunce se rozpadla. Nakonec jsme nějaké fotky udělali a jeli zpět za všemi hosty.

Když jsme se vrátili, svědci připravili novomanželský kvíz, který všechny pobavil a určitě vám jej doporučím jako zpestření na svatbě J. Následoval první novomanželský tanec, který jsme tančili na písničku Perfect. Poté jsem měla ještě sólo s tatínkem, které jsme tančili na písničku Říkej mi táto. Tato písnička se všem moc líbila a většina hostů utírala slzy ještě půl hodiny po tanci J. (To mě tedy při výběru písničky úplně nenapadlo).

Poté už pokračovala volná zábava. Měli jsme s Tomem připravené i překvapení na večer – chtěli jsme se převléknout do našich slováckých krojů a zatančit si v nich společně. Během večera už se mi do toho vůbec nechtělo, ale Tom byl rozhodnutý, že se do kroje obleče. Takže jsme nakonec všem ukázali naše krásné kroje a dál se bavili na parketě J.

Byl to krásný den, který velmi rychle utekl. Užili jsme si ho moc a všem bychom chtěli poděkovat, ať už rodičům, kteří nám pomáhali s přípravami, svědkům, kteří nám to odsvědčili i družičkám, bez kterých bych si to ani nedokázala představit. Děkujeme J.

PS pro ty, které svatba teprve čeká: nikdy nepočítejte, že všechno bude podle vašich plánů a představ. Ale jedno vím určitě – bude to váš den, na který budete vzpomínat celý život.

A déšť? Prší přeci štěstí :-).